Tohle mi přišlo.
"a poem by Thomas Hardy, which nicely illustrates the late-Victorian crisis of faith"
Takže je to trochu depresivní.
Na druhou stranu to není depresivní ani trošku. Protože naděje mi přijde důležitější než jistota.

The Oxen

Christmas Eve, and twelve of the clock.
“Now they are all on their knees1,”

An elder said as we sat in a flock
By the embers in hearthside ease.

We pictured the meek mild creatures where
They dwelt in their strawy pen,
Nor did it occur to one of us there
To doubt they were kneeling then.

So fair a fancy few would weave
In these years! Yet, I feel,
If someone said on Christmas Eve,
“Come; see the oxen kneel

“In the lonely barton2 by yonder coomb3

Our childhood used to know,”
I should go with him in the gloom,
Hoping it might be so.

Footnotes

1 referring to a belief that oxen would kneel at midnight on Christmas Eve
2 farmyard
3 valley

Thomas Hardy (1840-1928)
1915

~*~*~*~

A ještě jeden citát, co jsem našla v maminčině čtenářském deníku:

Miguel de Cervantes:
"Na velikých hodinách času je jen jediné slovo: "Teď."
Po ulici "Potom" dojde se k domu "Nikdy".

Asi tak. :)

Dnes je významný den. Dne 16. listopadu roku 1810 se narodil ten, bez něhož by romantismus nebyl romantismem. Hrady by se nedočkaly pozornosti, papír krásných slov. (Lori by neměla koho přivádět k šílenství.) A my bychom neměly nad čím přemýšlet, nemilovaly bychom romantismus tak moc a nevymýšlely bychom, jak to asi bylo před Májem a proč je Vilém takový, jaký je. A nebýt Máje, nebyla by filmová verze, neexistovala by postava Valdemara a nevznikala by druhá povídka, spin-off k té mojí, kde v centru dění stojí Valdemar a vše vidí zase z jiného úhlu pohledu.

Je mi velice líto, že se dnes, ve Dnech poezie, nemůžu v 19:00 dostavit na Petřín k soše Karla Hynka Máchy oslavit jeho narození, protože mám tance a nacvičujeme choreografii.
Upřímně doufám, že mu to budu moci vynahradit jinak, dopíšu tu povídku a zřídíme mu fanklub. A příští rok, když bude 16.11. snad v úterý, se tam určitě půjdu připojit.

Všechno nejlepší.
A děkuji tvým rodičům a rodičům tvých rodičů a všem dalším předkům.

♥

Zase jsem si udělala menší pořádek ve svých friends a vymazala si ty, kteří z LJ prostě zmizeli. Pokud tu někdo ze smazaných stále přebývá a chtěl by být přidán zpátky, tak ať se ozve. :)
Můj seznam "friend-of" se docela rozrůstá... chm.

O_O

Před pár dny, nebo už spíš týdny, jsme ve škole psali pololetní sloh z angličtiny. Náš učitel zadává i témata, která jsou krásně mimo. Minule jsem psala práci na téma "můj strýc si myslí, že červené čtverečky jsou inteligentnější než žluté trojúhelníčky, a já si to nemyslím" - nebo tak podobně, nepamatuju si přesně ty barvy a tvary. :)
Teď jsem psala sloh na téma "glass ball in my mind". Už téma samo je dosti... mimo. Jenže já ten den byla unavená a nebylo mi dobře a byla jsem mimo taky. Napsala jsem tudíž něco. Dnes nám byly práce vráceny a já byla pochválená za skvělou surrealistickou práci. No, to teda asi stoprocentně. :D

Protože je tak krásně mimo, opsala jsem si ji. A tady je. :D

( Glass ball in my mind )

Informace po kliknutí na obrázek. :)

EDIT: Pokud jste přispěli přes "zprávu autorovi", tak je více než pravděpodobné, že to nedošlo. Využijte proto prosím e-mail nebo komentáře, vše v tamtom článku. :) Děkuji. :)

The secret places
secret corners are where the magic whispers, laughs, cavorts.
A grey cat winks and in that glowing golden orb of his eye he offers a contract -
to show you what he sees -
under an Autumn leaf that has melted into stains on the pavement -
in the damp footprint of that lichen spotted rock -
it seethes
and bursts forth
and hides again in the secret places
secret corners.
Secret Places

Našla jsem místo plné nádherných obrázků! ♥

Podívejte se na Shadow Scrapes!